Přání Ježíšek

Už dlouho ve mně roste myšlenka, kdo nebo co je vlastně Ježíšek.
Nemusí být zrovna Vánoce, ale v tomhle čase jsou pro mě mnohem víc přítomná kouzla. A Ježíšek je takovým mým nadpřirozenem.

Věříte na Ježíška?
Já jo. Myslím si, že je totiž v každým z nás. Je to něco jako absolutní štěstí, přitom úplně obyčejná chvíle na světě.

Třeba když poprvý jím s Metůdkem polívku od babičky a on sedí ve svý nový židličce, ze který vidí z okna. Koukáme se ven na dělníky, jak nám staví na ulici novej chodník. Je tam plno bagříků a fouká trochu vítr, kterej jemně roztancovává větvičky stromů. A naše třešeň na zahrádce se loučí se svým listím, který nám mává. Něco ve mně opadává, něco roste. Opuštím to malý miminko a vítám chlapečka, kterej pozoruje svět. V troubě voní falafel a zbytky jídla na zemi se mi rozmáčknou do ponožky. Jsem v tuhle chvíli nejšťastnější, nejpřítomnější.

Být přítomný v tuhle chvíli, teď, je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí na světě. Já to poznala doopravdy jako dítě a pak až když jsem se stala mámou a porodila dva malý Ježíšky.

Pokud tohle zažíváte s někým blízkým, myslím, že je taky vaším Ježíškem. To, že něco nevidíme, přece neznamená, že to neexistuje. Přece pocity jsou tím jasným důkazem. A díky nim jsme tím, kým jsme.

Pozorujme hvězdy, koukejme hlavně do výšek.
V každém z nás je totiž malý Ježíšek.

Rodina je betlémem) a až se mě moje děti zeptají, jestli věřím, tak řeknu, že jo. Protože to necítím jako lež, ale jako velkou pravdu.

Tohle přáníčko darujte svému Ježíškovi. Ten si pak svý kouzlo může někam zavěsit, aby věděl, že ty největší kouzla na světě se můžou dít klidně v kuchyni nebo obýváku.